Symboly obce

Znak

Popis znaku

V zeleno-červeně plamenným řezem děleném štítě vyrůstá stříbrná zlatovlasá dívka od ramen nahoru.

Výklad obsahu znaku

Obsah znaku vychází z údajné pověsti o vzniku Bohuňova.

Tuto pověst zapsal dřívější kronikář obce pan Alois Pokorný (1904–2001), kterému ji vyprávěla jeho babička, která ji znala z vyprávění předchozích generací. Zde uvádíme stručnou podobu pověsti o vzniku Bohuňova.

„V řídce osídleném pralese Vysočiny před dávnými věky stávala uhlířská osada, která vznikla v údolí pod kopcem Kamenný vrch a z neznámých důvodů si vysloužila název Pičulín. Jednou podle pověsti tuto osadu náhodou objevila skupina jezdců (snad uprchlých vojáků od nějaké cizí armády nebo lapků), kteří podle tehdejšího mravu vyžadovali na osadnících výpalné, nechali se hostit a podobně jinak sužovali život obyvatel Pičulína. Žila zde dívka Bohuňka, sirotek u moudré a zkušené babičky - pradleny a tkadleny, která vnučku vychovávala a naučila ji mnoha znalostem a zkušenostem. Bohuňka, jenž byla krásná a mezi lidmi oblíbená, brzy babičku v mnohých činnostech zastávala. Do dívky se však zamiloval náčelník loupežníků, který ji pronásledoval na každém kroku. Když stále odmítala loupežníkovy milostné návrhy, použil násilí a zoufalá Bohuňka ho v zápase o život probodla. Svoji odvahu zaplatila životem. Rozzuření loupežníci potom osadu Pičulín vypálili. Les dodnes nese jméno této vypálené osady. Lidé, kteří se útěkem zachránili, založili za potokem Bystřičkou novou osadu a na památku hrdinné dívky ji pojmenovali Bohuňov.“

Úplnou pravdivost pověsti popírají historická fakta, z kterých vyplývá skutečnost, že Bohuňov nemohl vzniknout po zániku Pičulína, neboť v písemné zmínce z roku 1384 jsou v zápise o prodeji jmenovány obě vesnice. Název obce je tedy pravděpodobně odvozen od osobního jména Bohun, Bohuň či Bohuslav.

Udělení znaku a praporu

Znak i prapor byly obci uděleny podvýborem pro heraldiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v listopadu 1999, k oficiálnímu udělení došlo 28.února 2000. Vedle udělené podoby znaku (symbolizující pověst o vzniku Bohuňova), kterou preferoval OÚ, byly podvýboru pro heraldiku PS Parlamentu ČR předloženy ještě další dva návrhy. Jeden vyjadřoval lnářskou tradici a zemědělský charakter obce, druhý potom hnízdění čápů v obci. Dodatečně byla ještě před schválením konečné podoby znaku sestavena náhradní varianta (ta už však ale nebyla podvýboru pro heraldiku předložena) vycházející z pečeti obce Bohuňov (postava sv. Barbory). Autorem návrhů znaku a praporu je Martin Šikula.

Poznámka k problematice užívané podoby znaku

Časem po udělení znaku se objevily v tištěné podobě dvě nesprávné podoby znaku. V případě publikace „Velká encyklopedie měst a obcí ČR“ (autor Josef Augustin, vydáno nakladatelstvím Arbor Sokolov 2001) je uvedeno zkreslené a upravené ztvárnění znaku (nepocházející od autora návrhu; znak níže vlevo); ve vlastivědném sborníku „Západní Morava“ (roč. X., 2006, vydáno Muzejní a vlastivědnou společností v Brně) je potom publikována téměř konečná podoba znaku (znak níže vpravo), která se však od  oficiálně užívané (a schválené) podoby znaku (znak níže uprostřed) ještě liší (např. počtem plamínků).

Prapor

Vzhled praporu vychází z barevnosti obecního znaku.

Popis praporu

List tvoří bílý žerďový klín s vrcholem ve středu listu a dva vodorovné pruhy, zelený a červený. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.

Pečeť Bohuňova

Na obecním pečetidle, používaném již před rokem 1850 (přesná doba vzniku není známa), je vyobrazena postava sv.  Barbory, kterou doplňuje obvodový text „BOYHONVIOW S  BARBARA DARF“. Konkrétní souvislost této světice s Bohuňovem se zatím nepodařilo prokázat. Pečetidlo je uloženo ve Státním okresním archivu ve Žďáře nad Sázavou.

Pečeť Janoviček

Na obecním pečetidle, vzniklém po roce 1700, je vyobrazena postava sv. Mikuláše, kterou doplňuje obvodový text „MALO JANNOWICZEK PECET OBCE“. Pečetidlo je uloženo ve Státním okresním archivu ve Žďáře nad Sázavou.